Poslední den v Dalatu jsme strávili potulováním po městě. Kolem jezera jsme došli až do zpoplatněných okrasných zahrad, ale docela nás zklamaly – kdekterý chrám ve Vietnamu má mnohem hezčí okolí. Navíc se začalo pořádně mračit a vypadalo to na bouřku. Tak jsme je prolítli a vzali taxi zpět do centra města.

Nálada se nám zlepšila až odpolene, v super kavárničce Bicycle Up – kde vládne příjemná atmosféra a vaří výborné kafe!

Večer jsme vyrazili do závěrečného místa naší cesty – do města Can Tho v deltě Mekongu. Z Dalatu jsme odjížděli v noci ve 23 hod. a ráno v půl páté mi třese druhý řidič ramenem a ukazuje, že vystupujeme. Takže stojíme kdesi v Saigonu na ulici, tma, mžouráme ospale okolo, batohy u nohou a zkoušíme se rozpomenout, co tam vlastně děláme. Ve městě už to ale žije i takhle časně. Kuchařky už na ulici chystají židličky a v hrncích jim bublají polívky, 2 borci jdou s raketama na squash (nebo už ze sqashe?), běžci dávají ranní jogging v parku, dokud není takové horko.

Bereme taxi na autobusové nádraží Mien Tay, odtud vyjíždějí busy směrem na jih. Z nabídky autobusových společností volíme Futa bus (a dobře děláme – autobus je pohodlný, dostáváme i lahvičku vody a ubrousek a v půli cesty je zastávka na občerstvení a toaletu, hala je plná obchůdků s ovocem, dárkama, občerstvením, toalety prostorné a čisté). Autobus má odjíždět v 6.30, takže máme čas. Paní, co nám prodávala jízdenky, nás nasměrovala do nějaké haly, tak sedíme a čekáme. Pak nám to přecejen nedalo a začali jsme se pídit, odkud to vlastně máme jet. Anglicky nikdo nerozumí, a tak chodíme tam, kam místní mávají. Tudíž jsme až před odjezdem zjistili, že jsme seděli ale v úplně špatné hale, jelikož Futa bus má SVOJI halu. Nakonec nastupujeme do toho správného autobusu a vyjíždíme o 10 minut dřív, než máme napsáno na jízdence….

V Can Tho jsme cca v 10 hodin dopoledne, ubytovat se můžeme taky hned, takže super! Bydlíme v 7. patře,z chodby je nádherný výhled na město. Mno, ale, než vyrazíme někam na oběd, tak si chvilku odpočinem…budíme se v půl druhé, což je přesně doba, kdy na ulici nenajdete ani špejli z jitrnice. V nějaké jídelně jsme si objednali dušené hovězí a polívku, ale je to nějaký nepoživatelný, tak dáváme jen pivo a jdem dál.

S duchovní stravou, tedy návštěvou chrámu, jsme taky nepochodili, na nádvoří se chystají stoly a lavice na oslavu pro přispěvovatele na nové ubytování pro mnichy. Pokračujeme dál na nábřeží a dumáme, co teď. Je vedro a vlhko, tak se jdeme aspoň na chvilku ochladit do turistické kanceláře Can Tho Tourist. Kamil pročítá nabídky na výlety na plovoucí trhy, já usínám. Kousek odsud je čínský chrám. Vonné tyčinky voní do dalekého okolí. Chrám je nádherný, je plný vonných spirál a je tu hodně živo – vpravo od oltářů sedí u stolu s konvicí a čajem pánové a dobře se baví. Je tu i skříňka s nádobím a vzadu kuchyňka. Vlevo od oltářů právě přinesla paní z trhu krevety a flákotu masa, asi jde chystat večeři…Vypadá to, že se tady i bydlí…Kamil fotí a natáčí, já sedám na lavičku a usínám…

Cestou z chrámu naše citlivé nosy zaznamenávají vůni grilovaného masa, neomylně nacházíme stánek a už máme před sebou výborné grilované vepřové s rýží a naloženou zeleninou a vývar. Jedna porce za míň než 25 kaček..U oběda uznáváme, že s tou únavou z nevyspání fakt nemá cenu něco podnikat a jdeme na hotel. Prospali jsme zbytek odpoledne až do noci, takže dneska jsme nestihli fakt vůbec nic 🙂 Blíží se půlnoc, uveřejníme článek, přidáme nějakou tu fotku a jdeme to dospat.

Na závěr kvízová otázka – poznáte všechna zvířátka, chovaná na farmě? 😁