Dneska ráno se nám nějak nedařilo všechno podle našich představ. A přitom to začalo tak nadějně…Naprosto excelentní snídaně tady v hotelu (bydlíme v Kim Lan Hotel) v osmém patře, s výhledem na celé město. Dostali jsme misku s ovocem, pomerančovou marmeládu, jogurty a k tomu všecho, co jsme si naporoučeli den předtím večer na lístečku v recepci. Mnojo, spořádali jsme to všechno 🙂 Dopoledne jsme si chtěli zapůjčit motorku a projet se na celý den v deltě Mekongu. Problém! Nenašli jsme jedinou půjčovnu motorek nikde v okolí hotelu. Tož zpět, otočka do hotelu a zapůjčiti sobě motocykl přes slečnu recepční. Naštěstí byl problém vyřešen během 15 – ti minut a my mohli vyrazit. Před cestou bylo ovšem potřeba ještě někam vrazit naše špinavé prádlo na vyprání. V našem hotelu sice bylo možno nechat vyprat, ale za velmi nepěknou cenu (platí se každý kus prádla zvlášť, ne za kilo). Pomohl TripAdvisor. Prý v hotelu 31 B nám spoďáry vyperou za rozumnou cenu. Jo! Vyšlo to, a v pět odpoledne jsme si přijeli pro voňavé čisté prádlo…Tohle všechno nám ovšem zabralo velkou část dopoledne, takže na výlet jsme vyrazili poměrně se zpožděním. Aaaale což, máme přece dovolenou!!!

Směrovali jsme to daleko od města, tam, kde žijí obyčejní lidé na březích těch drobných ramen Mekongu a musím říct, že to byl opravdu zážitek.

Jeli jsme uzounkými cestami, z obou stran byly domečky a pak už řeka, rýžová pole střídaly kokosové palmy a podél silnic rostly banány, stejně jako u nás jabloně.

Lidi se za námi otáčeli, párkrát nás i dojeli na motorce, jen aby si nás prohlídli zblízka, případně ještě zavolali „Hallooooo!“ Byl to jeden z nejhezčích zážitků naší dovolené.

Kamil skvěle řídí po vietnamsku (jezdí se tu dost specificky, ale i tahle na první pohled zběsilá jízda má svoje pravidla – sleduj, co je před tebou a vedle tebe, co se děje za tebou, tě nemusí zajímat, esli chceš jet doleva, najeď si včas na levou stranu, jeď tak pomalu a opatrně, abys neohrožoval sebe, ani ostatní,…). Cestu zpátky jsme si chtěli uspíšit a vzít to po hlavní silnici, ale byl to masakr. Větší část celé cesty byla rozkopaná, zřejmě dělali novej asfalt a celkově ji rozšiřovali ( kéž by si naši silničáři vzali vietnamské za vzor, taková trasa Hradec Králové – Jaroměř by to potřebovala jako sůl…). Prostě jsme jeli skoro celou cestu v oblaku prachu, za nálaďákama, autobusama, motorkama, auťákama,…Zážitek k nezaplacení! 🙂 Byli jsme úplně šediví od prachu a ještě dvě hodiny po příjezdu nám drhly víčka při mrkání, ale DALI JSME TO!

Když jsme ze sebe omyli tu tunu prachu, zašli jsme do „uličky dusících se hrnců“ . Vyberete si druh masa a obsluha donese koš bylinek, vařič, talíř s nudlema a kastról s dušeným masem (my si dali kachní).

Vařič se zapálí, vy nalámete bylinky do hrnce a nabíráte tuhle maso a vývar, tuhle nudle a k tomu popíjíte, v našem případě bia Saigon. A při návratu zpátky na hotel návdavkem kulturní vyžití – v parku na pódiu probíhala zkouška jakéhosi vystoupení. My jsme zrovna shlédli představení budovatelského baletního vystoupení mládeže pod vedením choreografa v růžové košili a jasně identifikovatelných ladných pohybů. Nakonec ještě vystoupení sboristů, tam chyběla jen doladit choreografie v podobě zvednutých či mávajících rukou. Trochu matoucí ovšem bylo to, že sboristé napravo se musí dívat do dáli vpravo a sboristé nalevo za svou rukou do dáli vlevo. Ale co ti uprostřed, kde končí levá strana a začíná ta pravá????

Bohužel nevíme, jak to dopadlo, zítra ráno vstáváme velmi časně na plovoucí trhy a musíme jít zavčasu spát. Škoda, kdybychom ale zítra vystoupení stihli, bylo by to fajn…