Budíček ve 4.45 byl hodně nepříjemný, ale museli jsme uznat, že za to to stálo! V půl šesté si nás na recepci vyzvedla paní a šlo se směrem k přístavu. Možná spíš běželo, paní, ač drobná, šla rázným krokem a my za ní cupitali osvětlenou ulicí. V přístavu jsme všichni tři hupsli do veslice a jelo se.

Trošku mě překvapilo, že jedeme jenom my dva, ale nakonec se to ukázalo jako nejlepší varianta. Začínalo se rozednívat, zrovna, kdyz jsme odráželi od břehu. Nejeli sme právě nejrychleji, ale právě to se ukázalo být jako výhoda, protože všechny ty větší motorizované lodě s pohodlnými sedačkami to profrčely jako vítr – zastávka v plovoucí restauraci, velký trh, malý trh, šup a jede se dál, kdežto my jsme se posouvali oproti nim šnečím tempem s mnohem slabším motorem a užívali si to tak vlastně mnohem líp. Jako první nás čekala návštěva tzv.Velkého trhu Cai Rang. Naše kapitánka nám koupila v plovoucí restauraci k snídani dvě pholívky a z naší opěrky pro sezení hbitě vyrobila stoleček. Po snídani se pokračovalo dál.  Zručně řídila nohou a celou tu dobu si tam vzadu za námi něco kutala. Další zastávka byla ve výrobně rýžových nudlí. Tam nám ukázali celý postup, jak se z rýžové mouky udělá těstíčko a to se pak nalívá na tál a vyrobí se placka. Placku pán zpoloviny natočil na takový proutěný válec a přenesl na rohož. Když byla rohož plná, odnesl placky sušit na sluníčko. Po usušení se řezačkou nařezaly nudle. Kamil si zkusil přenášet placky na rohož, není to vůbec jednoduchý, strašně to lepí.

Pokoukat a jede se dál na „Malý trh“. To už bylo docela dost vedro…

Naše lodivodka nám koupila a nakrájela melouna. Melouny tu mají menší než u nás, zato jsou ale slaďoučké a moc dobré. Kousek melouna jsme směnili s německou  posádkou jiné pramice za papáju 🙂

Pak už jsme to otočili zpátky a dozvěděli se, co to tam paní při řízení lodi kutala. Vyrobila nám totiž prstýnky a náramky z palmového listí!!!! Nádhera!

Po cestě zpátky to nevzala sejnou cestou, jako ostatní lodě, ale uhnula do těch užších ramen Mekongu a prodírali jsme se spletitými rameny řeky. Jeli jsme tam úplně sami, žádný turista, jen místní…

A když už jsme byli skoro v cíli cesty, vytasila se krásným dílem – vyrobila pro nás z palmy ještě 3 růže, na každé sedí luční koník a ještě jeden velikej je součástí kytice. Všechno skládané a moc hezké.

V poledne jsme přistáli zpátky do přístavu a šli se najíst do města. Zbytek odpoledne jsme krásně proflákali v hotelu na pokoji a koukali na americké filmy s vietnamskými titulky ( už jsme tady od začátku dovolené viděli 3x Spidermana a 3x Walter Mitty a jeho tajný život..- což nám vtipně připomnělo “ Učastníky zájezdu“ – A kolikrát jsi viděla Vetřelce jedničku? Jedničku třikrát A dvojku? Dvojku jenom jednou… :=))))).

Po šesté se začalo stmívat a to je čas na večeři. Na ulicích to voní, všude se vaří, griluje, smaží a stačí ukázat a můžete ochutnávat dobroty třeba celý večer. My si dali dnes taky ochutnávkovou večeři, a to smažené rozličné „cosi“ na špejlích. Identifikovali jsme to jako tofu, rybu, párky a křupavé dobroučké závitky. Já jsem to proložila ještě třtinovou šťávou s ledem, která je skvěle osvěžující a pak už jsme zamířili, stejně jako včera, do parku. Tam teda od včera přitvrdili. Účastníci spektáklu byli už všichni v kostýmech (včera to ještě všechno probíhalo v civilním oblečení) a pod pódiem seděla  u stolů zřejmě schvalovací komise. Kolem nás postávali na každých 10 metrech policisti (vojáci?), ti dál od pódia měli obušky, ti blíž u pódia drželi samopaly. Trošku nám z toho tuhly rysy, a obzvlášť, když jsme zjistili, že si nás hlídají – Kamil šel v jednu chvíli natáčet blíž k pódiu a když uniforma vedle nás zjistil, že není tam, kde stál, hledal ho očima. To už jsem se bála docela dost, radši jsme to po chvíli sbalili a šli do hotelu.