Chtěli jsme se dnes podívat na představení vodních loutek. Vodní loutkové divadlo má ve Vietnamu dlouhou tradici a předávalo se po generace v rodině z otce na syna. Loutky se vyrábějí ručně a jejich životnost je pouze asi 4 měsíce. Procházkou v uličkách mezi obchůdky jsme dorazili k pokladně a přesně, jak jsme předpokládali – první představení, na které se bylo možno dostat, bylo až od 15 hod.No, stejně nemáme kam spěchat, půjdeme až na to poslední dnešní představení, které začíná od 20 hodin. Od rána bylo příjemně pod mrakem a pofukoval větřík, takže se venku dalo v pohodě procházet.

Pak začalo trošku kapat, bylo to celkem příjemný, dalo se v tom v pohodě procházet…Zamířili jsme tedy do jiné kulturní instituce, totiž do Muzea vietnamských žen. Člověk by řekl, co tam v těch třech patrech může tak všechno být, ale měli to pěkně rozdělené, přízemí bylo věnováno svatbě a narození dítěte a rodině jako takové. První patro se zabývalo rolí ženy v období války, žena – hrdinka v boji za osvobození a sjednocení Vietnamu. Taky tu samozřejmě nechyběly propagandistické plakáty…Třetí patro bylo nazváno: Žena a móda. Na videích jsme viděli ženy povětšinou z etnických menšin, jak si samy barví a tkají oděvy, vyšívají je a různě zdobí a jakým směrem se ubíral vývoj zdejšího společenského oděvu Ao dai.

No a když jsme pak před odchodem z muzea vykoukli z okna, vůbec tam nekapalo, ale pěkně lilo a moc pěkně se v tom teda nešlo. Chodníky tu slouží zejména k parkování motocyklů, tudíž chodec je nucen skákat neustále z chodníku na silnici. Jenže tam to taky není úplně fajn, okraj vozovky totiž slouží coby odpadní koš, a ten je uklizen až v pozdních večerních hodinách. Navíc po silnici se ze všech směrů řítí auta a motorky, takže chodec zběsile hopsá mezi tím vším a do toho je potřeba se vyhýbat stolečkům a židličkám, případně hrncům a babičkám s loterií. Zapadli jsme do kavárničky přesně naproti kostelu sv. Josefa vyzkoušet zase něco jiného, než „vietnamese coffie“.

Kamil si dal kafe s kokosovým smoothie a já ledovou kávu s jogurtem. No, nebylo to vůbec špatný…ale kafe je kafe…:-)

23.00

Divadlo vodních loutek bylo úžasný. Kdyby to nebylo dnešní poslední představení, tak bychom snad šli znovu. Představení bylo doplněné živou folklorní hudbou, loutky se vmžiku objevovaly a zase ztrácely pod vodou, bylo to fascinující, to se prostě musí vidět.

Voda je schválně zakalená, aby nebyl vidět mechanismus loutek a herci stojí po pás ve vodě schovani za rohožemi. Jednotlivé části představení vycházejí z historie a folklóru, viděli jsme třeba rybaření, lišku, lovící kachny, draky, kteří stříkali vodu nebo chrlili oheň, pěstování rýže,…

Taky jsme trošku vzali na milost zdejší hotel, jsou tu všichni moc milí a ochotní, snídaně docela ujdou, ale do hotelu by bylo potřeba trochu zainvestovat – teplá voda teče jen z umyvadla, všechno je tu takové odrbané a zašlé..Ta osvěžující studená sprcha každý večer, ta je vůbec „vydatná“, ovšem vlasy si v tom mýt už nebudu, ta rýma mi tady jednou stačila (posmrkávat v zemi, kde to považují za neslušnost je strašně složitý, schovávání hlavy do keřů budí pozornost, zabíhání do postranních uliček by se tady nemuselo moc vyplatit, takže jediný co se dalo dělat, kamuflovat to utíráním potu, což má taky dost nevýhod…:-)).

Tak, teď už zbývá jen dokoupit dárky, dát si ještě ve městě nějakou tu pholífku, dopít slivovici a můžeme vyrazit na letiště…