Nikdy bych neřekla, jaký je problém sehnat ve Vietnamu papírové kapesníky. Nevím do čeho smrkají místní, ale do papírových kapesníků asi ne, poněvadž jsme je objevili až ve třetím obchodě v takové zapadlé uličce a měli tam jen jedny…Co dělají, když dostanou rýmu nebo si dají moc chilli do folífky??? Smrkání na veřejnosti tu považují za neslušnost, ale když musíš, tak musíš, že…No nic, zpět ke dnešnímu dni:

Včera v podvečer jsme byli zvenku obhlídnout slavný Crazy House. Byli jsme z toho trošku na rozpacích, jestli má smysl platit za to vstupný, ale nakonec to tam dnes bylo moc příjemně strávené dopoledne. Crazy House je dílem architektky Dang Viet Nga. Začala ho stavět v roce 1990 a ještě stále se staví dál a dál. Je to dost výstřední surrealistický hotel a nikde tu není žádný pravý úhel, ani ostrý roh. Autorka má doktorát z architektury na moskevské univerzitě a je to dcera bývalého prezidenta Truonga Chinha. Nakonec to byla fakt docela sranda, procházet se různými schovávačkami s malými okýnky, uzoučkými schodišti a nakukovat do pokojů, kde zrovna nikdo nebydlel…Bláznivý, ale roztomilý 🙂

Dalším architektonickým skvostem byl letní palác císaře Bao Dai (narozený 1913 Hue – zemřel 1997 v Paříži), kde trávil svůj volný čas s rodinou. Měl 5 dětí, potencionální následník trůnu Bao Long zemřel v roce 2007. Bao Daiovi potomci žijí dodnes ve Francii. Vila je moc hezká, tenhle styl 30.let se mi moc líbí, ovšem je dost zchátralá a potřebovala by rekonstrukci.

Po obědě jsme sedli na motorku a fičeli si to kousek za Dalat k pagodě Truc Lam. Když si člověk odmyslí tu hromadu turistů, tak je to moc příjemné místo. V pagodě žijí mniši a starají se o obrovské nádherné zahrady okolo chrámu.

Jenže se začalo hrozitánsky mračit a na obloze to nevypadalo vůbec dobře, tak jsme to po hodince otočili a raději jeli zpátky do Dalatu. No, mrak postupoval kupodivu pomaleji, než jsme my jeli :-)), a tak jsme stihli zastavit ještě na dalatském vlakovém nádraží, které od roku 1964 nefunguje, o což se postaral Viet Cong… Dá se tu ale svézt výletním vláčkem do Trai Mat a zase zpátky, je to asi 10 km…

Dojeli jsme na hotel, vzali deštník a pláštěnky a vyrazili na kafe do kafárny a odtud na místní noční trh, protože pod rouškou tmy se tu dají ochutnat netušené dobroty!!! 😀 Dali jsme kuřecí pařátek a něco (paní tvrdila, že to je „beef“) zabalené v tom zeleném listě na grilu a pak už to šlo: rýžová placka se zeleninou a vajíčkem na dřev. uhlí, placatá sušená oliheň na grilu s chilli omáčkou, rýže s fazolema, tofu, klobáskou a sušeným masem a sladký popcorny na závěr. Tak jestli tohle ustojíme….:-)))

Jo, a nespadla ani kapka a večer na obloze vykouknul měsíc. Kéž by počasí vydrželo do čtvrtka!