A zase se jelo spacím autobusem. Naštěstí jenom čtyři hodiny, ovšem zase to byla couračka a řidič jel …..neuváženě (prostě jako čuně)…Předjížděl neustále do protisměru, i když viděl, že prostě nemůže stihnout vjet zpátky do svého pruhu a furt,ale FURT troubil. Copak, když troubil na vozidla, která jsme míjeli, to bychom ještě pochopili, ale on troubil, I KDYŽ NIC NEJELO! Blázen, no. V jednu odpoledne jsme dorazili do Hoi An. A protože jsme si zarezervovali hotel přímo v centru ve Starém Městě, došli jsme krásně za pár minutek k našemu hotelu Huy Hoang River a mohli se hned ubytovat. Je to zatím to nejhezčí, v čem jsme dosud ve Vietnamu bydleli. Ona i ta cena byla o trochu vyšší, ale jednak jsme opravdu přímo v centru a jednak se tu koná každý 14. den lunárního měsíce Festival úplňku (podle průvodce Lonely Planet), což mělo být zítra?, ale evidentně se to slavilo už dnes…Mno, však zítra uvidíme, jak to bude ve městě večer vypadat. Dnešní odpoledne a večer jsme procourali větší část St. Města, a když se setmělo, všude svítily barevné lampióny, babičky u řeky nabízely svíčkami osvícené lampionky pro štěstí, které si bylo možno za nevelký peníz koupit a poslat lampionek po řece…Nádhera to byla. Pokusili jsme se to trošku nafotit. A najednou se z ampliónů nad našima hlavama ozvalo ve vietnamštině, angličtině a francouzštině, že se blíží večerka! A taky jo! Přicházeli jsme k našemu hotelu, a tam, kde ještě před hodinou nebylo kudy projít, bylo úplně pusto, stánky zakryté, přítmí, jen odpadky se válely po silnici. A mezi tím bordelem nám přeběhl přes cestu šváb…

Zítra chceme zakoupit vstupenku do Starého města a projít všechny ty nádherné chrámy a kupecké domy a muzea. Hoi An je kouzelné město. Od 2. do 10. století tady byl přístav Království Čampa, připlouvali sem kupecké lodě z celého světa, nejvíc z Japonska a Číny, což mělo veký vliv na utváření města. Za francouzské nadvlády byl Hoi An správním centrem a od roku 1999 je zapsáno v UNESCO.

Kamilova večeře – šneci s chřástím 🙂