Poslední den v Hue jsme si zapůjčili motorku, abychom objeli všechny ty hrobky těch císařů, co v Hue žili. Kamil zručně řídil po městě, já ječela, protože šlo místama o cenťáky, ale nakonec bylo všechno v pohodě a dojeli jsme k pagodě Thien Mu kousek za městem. Tahle pagoda je ikonou Vietnamu. Má sedm podlaží a je věnováno některé lidské podobě Buddhy. Co bylo ale zajímavější, byl chrámový komplex hned za pagodou. Žijí tu totiž mniši, takže okolí chrámů mají nádherně upravené, chovají tu slepice, pěstují bonsaje a věnují se modlitbám. Přišli jsme zrovna k modlitbě před obědem. Byla to dlouhá modlitba. Obávám se, že v našich podmínkách by s tou modlitbou museli řádně pohnout, jinak by jim ten oběd vystydl…Odtud jsme pokračovali k hrobce Minh Manga. Nádhera. Byla schovaná v lese, Byl to vlastně takový park s jezírky, chrámem, bránami a schodišti. Fascinující byla i hrobka císaře Khai Dinhe. Je v prudkém kopci a je celá z černého betonu. Vnitřek je krásně vyzdobený keramickými mozaikami a zlatem. Kvečeru jsme to obrátili zpátky na Hue a Kamil ještě nadhodil, že by bylo fajn mrknout n západ slunce na pláži u moře. Tak joooo, frčeli jsme 10 km za vesnici Thuan An, jsou tam krásné dlouhé pláže a tyrkysové moře. Cvakli jsme západ slunce a najednou byla tma. Stmívá se tady strašně rychle už kolem 19. hod…Takže zpátky jsme se vraceli za tmy. Bylo zajímavé sledovat, jak už večer všichni žijí v těch domečcích. Většinou to mají tak, že venku na chodníku mají obchod, opravnu, prodejnu a tak, a hned za tím je obývák. U těch lépe situovaných vydlážděný. Každopádně každý domek, byt, prodejna, hotel, atd. musí mít malý oltář, kde se zapalují vonné tyčky a dávají obětiny, protože to přináší do domu štěstí. Taky nesmí chybět televize. Nejlíp s plochou obrazovkou a hooodně veliká. Abych nezapomněla, dnes jsme zase ochutnali velikou dobrotu. Cestou zpátky do Hue seděla u silnice taková nenápadná paní s vozíkem, ve kterém byl obrovský kastról. A v něm vařila v páře knedlíky!!!!A tímpádem jsem až teď zjistila, že banh beo a banh bao není jedno a totéž 🙂 Takže dneska jsme ochutnali banh bao a včera banh beo, ufff. Každopádně to byla dobrota, ten knedlík byl plněný masem, tofu,zeleninou a křepelčím vajíčkem. Snědli jsme to hned vedle paní prodavačky a dali si to ještě jednou. Paní se smála, a když jsme odjížděli, mávala nám. K hotelu jsme večer dorazili v pořádku, ale řídit tady v noci za tmy není úplně fajn..Nechápu,, jak tu můžou vozit ty malinký miminka na skútrech – bez přilby, mají je jen tak v náručí, ty co už seděj, si většinou dávají na takovou židličku mezi sebe a řidítka…
Tak. A ráno to balíme a v osm ráno jedeme dál. Posouváme se tentokrát jen „kousek“. Do starobylého města Hoi An.





Takže místní stravu snášíte dobře? 🙂
Kupodivu zatím bez problémů 🙂 Hodně pomáhá slivovice od JoMi! A to už jsme jedli v hodně drsných stáncích a jídelnách. A taky to jídlo hodně vylepšujeme chilli… tak asi proto 🙂 (Kamil)
No teda, já takhle všechno ochutnávat, tak si na zpáteční cestu musím koupit ještě jednu letenku navíc 😀
😀 tak tos mě teda pobavila!!!! Já už vím, proč jsou tady všichni tak hubeňoučký – oni totiž ráno místo mýho oblíbenýho chleba se sádlem mají polívku, k obědu mají většinou polívku a večer buď rejži s něčím, nebo nudle s něčím a vždycky hromadu čerstvejch bylinek. Anebo polivku….A mezitím se ládujou ovocem a pecky házej na zem…