Jeden by řekl, že když mu ráno v 7 ve vedlejším domě začnou sbíjet sbíječkou a stavět lešení, že ho to vzbudí, ale ani to s námi nehnulo, my se prostě dřív než v 9 nevzbudíme…A to jsme chtěli vyrazit brzy ráno, abychom měli na Císařskou citadelu celý den…Zdejší Citadela je budovaná od roku 1802, kdy tu císař Gia Long založil dynastii Nguyen a hlavní město bylo přesunuto sem. Vcelku má ale Hue a její obyvatelé dost pohnutou minulost. Poslední císař Bao Dai byl nucen abdikovat v roce 1945 a odešel do exilu v Paříži, kde v roce 1997 zemřel. Jeho potomci žijí dodnes ve Francii. Samotná citadela je ale nádherná, i když zbyla jen asi 1/3 z celého komplexu. Díky UNESCO je možné znovu začít rekonstruovat a věřte, že to stojí za to! Ani se nám večer odtamtud nechtělo, ty zlaté střechy budov zářily zase v úplně jiném světle….Ale zpět na zem – za celý den jsme toho moc nesnědli a Hue je vyhlášenou kulinářskou destinací! Pořád jsem Kamila otravovala s tím, že chci ochutnat tohle a taky tamto a pořád se nám nedařilo najít tu správnou restauraci, kde by měli všechno, po čem mé srdce touží. Až teď večer jsme vyšli bočním východem z citadely na ulici Dinh Tien Hoang a tam to bylo! Banh beo, Bun bo Hue, Banh Koai… Já si dala Banh Beo (mističky s vařenou rýžovou kaší, posypané krevetkami a smaženým česnekem a polité rybí omáčkou), Kamil měl závitky ném užnevimco a balil si je sám u stolu. Malá slečna, která nás obsluhovala, to Kamilovi ochotně ukázala. Oboje bylo opět vynikající..Zítra máme v plánu BRZY VSTÁVAT, půjčit si motorku a projet se po okolí Hue.